pátek 15. února 2013

Žítkovské bohyně podruhé (akt. 15.12.2012)

V určitých kruzích atraktivní téma, může být pro jiné méně příjemné, možná i traumatizující. Nádherná až mystická krajina Kopanic byla a je jako stvořená pro lidi silné, odolné, pracovité, ale také hluboce věřící a svérázné. Vůbec nepřekvapí, že odtud (z Pitína) pocházel i v naší oblasti známý kněz František Michalčík-Lučinovský.
Nejdřív tedy dovolte malou odbočku od tématu bohyň. František Michalčík-Lučinovský (narozený v roce 1922) byl nejen kněz (od roku 1951), ale i exulant z roku 1950, dlouholetý farář ve Wahlenu v severní Itálii (v diecézi Bozen-Brixen v jižním Tyrolsku) a v letech 1991 – 1993 duchovní správce sester františkánek v Lechovicích, známého poutního místa“Panny Marie Dobré pastýřky“ farnosti lechovické a těchto letech též farář lechovický a borotický.

Stejně tak však ke Kopanicím patří i tzv. „žítkovské bohyně“. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat — prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. V práci redaktora Františka Jilíka Žítkovské bohyně je uvedeno mnoho zajímavého o těchto kopaničářských vědmách a podobně byl očekáván historický román Kateřiny Tučkové zpracovaný na základě vyprávění bohyně Dory Idesové. Autorka k tomu uvádí: Děj se odehrává v prostředí Bílých Karpat, na moravských Kopanicích, kde po staletí  žily ženy, kterým se pro jejich léčitelské a věštecké schopnosti říkalo „bohyně". Jejich dlouhou a tajuplnou historii rozplétá poslední členka rodu, Dora Idesová. Jí a jejího bratra se v roce 1966 ujala bohyně známá pod přezdívkou Surmena. Žila v Čiernych (osada Černé, část Starého Hrozenkova), podobně jako další známé bohyně Kateřina Gabrhelová, provdaná Hodulíková (1899 – 1991) zvaná Rozmanitová a její švagrová Irma Gabrhelová (1905 – 2001), známá pod přezdívkou Chupatá, kterou používala stejně jako její matka, které se jinak říkalo též bohyně Struharka… Kateřina Tučková v úryvku románu píše: „Ani ji (Doru Idesovou) jako malou nenapadlo, že bohyně jinde nemají. Zdálo se jí to tak běžné, jako dělat jakékoliv jiné povolání. Jen se o tom před cizími nesmělo mluvit. To jí Surmena opakovala často. Chytré Surmeniny otázky a moudré odpovědi návštěvníkům postupně rozvazovaly jazyk a zbavovaly je tíže tak, jakoby balvan starostí zanechávali dole v Hrozenku. Čím výš na kopanici stoupali, tím byli vřelejší, tím se víc těšili na rozhřešení, a často se jim na tváři objevil úsměv, ještě než překročili práh Surmeniny chalupy. A taky jí (Doře Idesové) radila: „Nic neříkej, počkej, až se tě někdo zeptá. A pak se zeptej ty, jestli je ten člověk tak hloupý, že věří na bohyně. Počkej, co ti odpoví. Když bude rozpačitý, vem ho. Když bude moc sebejistý, radši se kliď. To by nepřineslo nic dobrého.  

Pamětníci z Kopanic říkají, že činnost těchto „bosorek“, jak se jim prý v kraji taky říkalo, nebyla každému po chuti a ženy, které se této činnosti věnovaly, snažily se, aby se o nich zbytečně nemluvilo a spíš dělaly všechno proto, aby se nevědělo, jak jejich „bohyňování“ probíhá a funguje. Zásadně se své činnosti věnovaly ve světničce, nikdy ne v kuchyni, kde se jinak odehrával běžný život. Výrazem „bosorování“ dávali lidé najevo i to, že mají k této činnosti určitý odstup, mají z ní respekt, možná to dokonce vyjadřovalo u řady z nich obavy z věšteb, předpovědí a lidového léčitelství. Na druhou stranu je známo, že i v době hluboké totality, v 70.a 80.letech, přijížděli na Kopanice lidé z daleka široka a hledali u bohyň pomoc, povzbuzení a podporu. Za první republiky sem taxíky jezdila honorace – lázeňští hosté – z nedalekých Luhačovic.
Dokud se o věštkyních mluvilo jako o bosorkách, lidé se jich až báli (hlavně mladé dívky, jak mi potvrdila jedna z žijících pamětnic), viděli v nich něco jako nadpřirozené bytosti či čarodějnice. Když se ale začal používat název „bohyně“, tak je lidé přijali jako jedny z nich. Přitom je známo, že všechny bohyně byly hluboce věřící ženy. Bohyňování se dlouho předávalo z generace na generaci a jsou známé bohyně, jejichž ohlas se traduje až dosud. Na druhou stranu nutno přiznat, že z různých důvodů bohyňování postupně mizí. A kunsthistorička a publicistka Kateřina Tučková pokládá naléhavou otázku: Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Nebo se o vyhlazení posledního reliktu pohanství, který přežil hony na čarodějnice v raném novověku i snahu využít magické praktiky žítkovských vědem v proticírkevní propagandě Třetí říše, postarala až obyčejná závist a mezilidská zášť? Kdo je vlastně zodpovědný za zánik umění žítkovských bohyní?
Již před 1.světovou válkou se na Žítkové uvádí dvě bohyně: stará Belohlavá (vlastním jménem Kateřina Idesová) a stará (matka) Pagáčena, známá i pod přezdívkou Fuksena (vlastním jménem Anna Gabrhelová). Třetí slavnou bohyní byla Anna Struhárová, zvaná Struhárka. V bohyňování pokračovala i její dcera známá pod přezdívkou Fuksena, uznávané byly bohyně stará Mišenčena (stará Kročilka)či mladá Mišenčena (mladá Kročilka, snacha staré Kročilky). Známou bohyní nedávné minulosti byla již dříve zmíněná Irma Gabrhelová. Ta patřila mezi bohyně, které věštily z rozpáleného vosku. Zažehnáváním bouřek byla známá bohyně s přezdívkou Surmena, vlastním jménem Terézie Surmenová (1910 – 1979). Právě ona patřila mezi bohyně, které sledovala a pronásledovala StB, jak o tom svědčí otevřené svazky v pardubickém archivu ministerstva vnitra.
Blížíme se k závěru, který pro nás může být docela zajímavý. Mezi žítkovskými bohyněmi totiž najdeme taky Anču Strapinovou neboli Perchaňu, ale především Kateřinu Juračkovou. Tato Kateřina Juračková neboli stará Štrévka, psano i Štrievka (štrévy je nářeční název pro boty, její manžel byl švec) vyučila dceru Markétu, které říkali mladá Štrévka. Ta, provdaná Mikulková, se – tak jako řada jiných rodin z Žítkové – odstěhovala při osídlování pohraničí do Čejkovic na Znojemsku, bohyňování zcela zanechala a nikoho již nevyučila. Starším občanům Božic je známo, že Mikulkovi bydleli od roku 1956 do roku 1962 v Božicích (na dnešním Dučovém). A znali jsme či známe i její děti nebo vnuky – pana D. Mikulku v Miroslavi (bývalý miroslavský místostarosta, firma BENAMI) či paní Milku Hodulíkovou v Čejkovicích.

Že je téma „žítkovských bohyní“ živé i dnes, o tom svědčí nejen kniha vydaná (Jilíkova)a připravovaná (na únor 2012) kniha K. Tučkové, ale i ohlas, který vyvolal úvodní materiál o bohyních, který jsem zde před časem publikoval. Pátráme dál, protože leccos o dalších bohyních jsem již zaslechl. A bohyně Štefina také dosud „bosoruje“ …

                                                                        Ladislav Nevrkla
Materiál byl původně publikován 13.11.2011, aktualizován a lehce upraven dne 25.9.2012.
K tématu Žítkovských bohyní - návrh původní obálky knihy K. Tučkové a repro z rozhovoru v Pátku LN

Aktuálně: Kniha roku 2012 (22. ročník obnovené ankety Lidových novin)
Na děleném 12.-15. místě se se 6 hlasy umístily Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové. Svůj hlas jim dal mj. biolog a teolog (a taky současný božický kněz Marek Orko Vácha, spisovatel Ludvík Vaculík (kdysi v roce 1968 autor první občanské petice v komunistickém Československu nazvané Dva tisíce slov) a taky známý televizní moderátor Jakub Železný. Ludvík Vaculík ke své nominaci v příloze LN Orientace 15.12.2012 na straně XI/31 dodává: " Slavné ženy z legendárního kraje; léčitelky, čarodějnice, věštkyně. Výborně napsáno... Vaculíkova manželka Marie k tomu dodává: Kateřina Tučková v hodině dvanácté objevila zapomenutý kraj Bílých Karpat...A Jakub Železný to doplňuje: ...jasná kniha roku!
Recenzentka Karolina Kamberská svoje hodnocení nazvala Zloba silnější než magie a mj. píše: "... Román je mimo jiné chvályhodnou etnologickou studií fenoménu bohyní. Jenže jako hlavní téma postupně vylézá spíš bezradnost, s jakou stojí "kouzla a čáry" před zásahy "vyšší moci", tedy té světské. Bohyně ze Žítkové se v knížce potýkají s nevítaným obdivem nacistických pohlavárů, kteří v nich vidí pozůstatky starogermánských kněžek, a později i se záští místního soudruha. Ten se nakonec  stane Surmeně osudovým."
Jedno však dodává knize na nadčasovosti: Nepřijdete na to, co je autorčina fikce a co realita! Někomu to možná bude trochu vadit. Je to však jen jeden z dalších důvodů, proč po knížce sáhnete začas znovu.

Vítěz ankety Miloš Doležal sbíral ke své knize o knězi Toufarovi 20 let a dokonce mu knihu nechtěla vydat dvě renomovaná nakladatelství. Nakladatele našel v malém nakladatelství v Pelhřimově! Tak to často bývá: Velké věci si cestu ke světlu probíjejí obtížně. Stojí za to vytrvat a nepropadat malomyslnosti!

                                                          Ladislav Nevrkla

A tento materiál posouvám na 15.12.2012. Vzhledem k trvalému zájmu posouvám tento příspěvek na 15.02.2013.
















41 komentářů:

  1. Román Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové je od 12.3.2012 v prodeji. Vydalo ho nakladatelství Host, má 380 stran a stojí od 329 Kč v kamenném obchodě po 247 Kč při nákupu přes internet. (lan)

    OdpovědětVymazat
  2. Paní Markéta Mikulková (nikdy v Božicích nebydlela!)později již v Čejkovicích provdaná Hrnčářová, byla matkou Bohumila Mikulky otce paní Emílie(vnučka) Gorčíkové, nyní provdané Hodulíkové, (ti bydleli určitou dobu v Božicích).Dále byla také matkou pana Aloise Mikulky,který žil a bydlel v Miroslavi,kde dosud bydlí jeho čtyři děti ( tři vnuci a jedna vnučka).Další vnuci a vnučky žijí ještě v Čejkovicích,Přerově, Hodoníně a různě po celé Moravě. Doporučuji všem, kteří mají zájem o tuto tématiku, ať si koupí skvělý romám "Žítkovské bohyně" od Katřiny Tučkové.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní Markéta Mikulková za svobodna Juračková byla dcerou Kateřiny Juračkové, Kateřina Juračková byla moje praprababička, odstěhovali se ze Žitkové do Čejkovic..ale vzhledem k tomu že na Žitkové byli samí Juračkovi vy zřejmě píšete o někom jiném, já jsem hledala na matrikách a totéž mi potvrdila moje babička :-) ..na Žitkovou jsem celé dětství velmi ráda jezdila, dodnes tam žije jeden příbuzný

      Vymazat
  3. Děkuji za tento příspěvek - věřím, že jsme se již dobrali pravdy. A k doporučení románu K. Tučkové se připojuji. Však jsem na něj od doby přípravy k vydání průběžně upozorňoval. (lan)

    OdpovědětVymazat
  4. Existují ještě dnes někde bohyně ? Děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dle autorů uvedených výše (F. Jilík a K. Tučková) ne. Rozhovor s K. Tučkovou (nejen) na toto téma viz http://www.katerina-tuckova.cz/rozhovor-Literarni-noviny.html

      L.Nevrkla ml.

      Vymazat
  5. V dnešní příloze Lidových novin Pátek (2.8.2012) vyšel obsáhlý a velmi zajímavý rozhovor s autorkou románu Žítkovské bohyně Kateřinou Tučkovou. Hned v úvodu rozhovoru je smutná zpráva: "Štefinu umlátil její klient letos v červnu. Patrně schizofrenik. Zemřela dcera poslední vědmy-bohyně Bílých Karpat Irmy Gabrhelové. Na jejím pohřbu se sešli všichni ze Žítkové. Uprostřed toho loučení vylítly pojistky a všechno zhaslo. A 140 Žítkovských řeklo: Byla to bohyně!" (lan)

    OdpovědětVymazat
  6. Na webu jsem ještě našel tuto informaci: Když konečně přestalo být lidové léčitelství tabu, bylo už pro bohyně pozdě. V roce 2001 zemřela Irma Gabrhelová, poslední bohyně, která na Žítkové bydlela. A s ní se uzavřela doba největších bohyní. Letos v červnu měla v nedaleké slovenské Drietome pohřeb žena známá jako Štefina, která rovněž znala tajemství bohování a lidé za ní jezdili pro radu a pro pomoc. Jakoby řízením osudu se právě v den pohřbu konalo v Žítkové autorské čtení románu Žítkovské bohyně mladé spisovatelky Kateřiny Tučkové. Kopaničáři však autorce příliš prostoru pro čtení nenechali. Ptali se, žádali vysvětlení, pátrali, které části románu se zakládají na pravdě a co už je fikce. Viz: http://www.denik.cz/zlinsky-kraj/cerna-omsa-a-praktiky-woo-doo-i-takove-byly-zitkovske-bohyne-20120725-wfvb.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Štefina byla dcera Irmy Gabrhelové. Rodina Štefiny ostře napadla román "Žítkovské bohyně" a jeho autorku za to, jakým způsobem si přivlastnila identitu Irmy Gabrhelové a také za to, jak popsala život na Kopanicích - nic o těch lidech nevěděla, prošla si archivy a byla tam asi pětkrát na výletě. Všechny zmíněné reakce jsou k dohledání na internetu.

      Vymazat
  7. "vysvětluje Marie Hrnčárová. Věštkyň už podle ní není (2003) v bělokarpatských obcích tolik jako dřív"

    http://hn.ihned.cz/c1-13693130-bohyne-mizi-z-bilych-karpat

    takze, ze nejsou, je info jen z 1 zdroje ...

    "Letos v červnu (2012) měla v nedaleké slovenské Drietome pohřeb žena známá jako Štefina, která rovněž znala tajemství bohování a lidé za ní jezdili pro radu a pro pomoc."

    http://www.denik.cz/zlinsky-kraj/cerna-omsa-a-praktiky-woo-doo-i-takove-byly-zitkovske-bohyne-20120725-wfvb.html

    aj. ...

    OdpovědětVymazat
  8. Nevím zda žijí ještě nějaké Bohyně, ale vím, že žije pan Gabrhel, který je synem Bohyně a poslední zavražděná Irma, byla tuším jeho sestřenice ... Žije v Uherském Brodě a je velmi dobrým léčitelem ... dá se říct, že též ,,Bohuje,, .. své schopnosti předal i synovi, který studuje na záchranáře ... tímto zřejmě byla zrušena kletba, kterou na Bohyně ze Žitkové uvrhla jedna z nich, která byla v dětství odstrkována a zběhla na Slovensko, kde se stala zlou bosorkou... Od té doby, co je proklela, téměř všechny Bohyně zemřely násilnou smrtí, nebo nějak nešťastně ... jelikož byly proklety jen ženy, myslím si, že schopnost pomáhat přešla na muže a kletba se zrušila ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíte Irmu Gabrhelovou, která zemřela v roce 2001? Zemřela ve věku 95 let a z dostupných informací není nijak patrné, že by byla zavražděná...

      Vymazat
    2. Zavražděna byla dcera Irmy G.

      Vymazat
    3. o té vraždě, co psal ten poslední komentář, se píše i tady: https://www.novinky.cz/kultura/salon/278973-reportaz-skeptikove-a-rypaci.html, takže asi to bude pravda.

      Vymazat
    4. Je to trochu jinak. Pan Gabrhel není synem bohyně, je synem Ilony Gabrhelové, což byla mladší sestra Irmy Gabrhelové. Bohyní se mohla stát pouze nejstarší dcera, která byla k tomuto vychována a od dětství vzdělávána. Z toho plyne, že paní Ilona Gabrhelová nemohla být bohyní. Zemřela v roce 1975 a je pochována v Loučné nad Desnou. Irma Gabrhelová tedy nebyla sestřenicí pana Gabrhela, nýbrž jeho teta. Vím, o čem mluvím, protože paní Ilona Gabrhelová byla moje babička, pan Gabrhel je můj strýc. A Irmu Gabrhelovou si pamatuji jako svou pratetu, jezdili jsme za ní.
      Pan Gabrhel je dobrý člověk, ve zralejším věku si vzal do hlavy, že má léčitelské schopnosti. Jeho současná manželka ho v tom podpořila, protože má ráda peníze. Ta paní není upřímná, pan Gabrhel je ale už starý a nemocný, nedokáže se bránit a něco změnit.
      Z tohoto rodu žije v celé republice spousta potomků, bohyně měly hodně dětí a ty odcházely do světa, protože život na Kopanicích nebyl snadný.

      Vymazat
  9. Bohužel pan Gabrhel je již bez schopností, které mu byly zřejmě shůry odebrány kvůli jeho ženě, která ho terorizuje, bere mu peníze ihned z ruky, snaží se sama léčit lidi a je na ně především zlá. Vstupuje do léčení a to nikomu již nepomáhá. Lidé tam jdou s chorobou, dozví se, že jsou zdraví, ale nakonec se jim ,,jako,, zprovozní třeba plíce, na to vyběhne stará, vezme tisíc korun a ven ... když jdete reklamovat léčení, že se vám neulevilo, znovu platíte tisíc korun a znovu do všeho zasahuje pí. Gabrhelová. Nakonec se dovíte, že si za vše můžete sami a i za to zaplatíte. Léčení nepomáhá a zřejmě už nikdy nebude. Takže vyhozené peníze .... Je ostuda, že tato ,,bosorka,, nosí jméno jedné z nejslavnějších bohyň! ... Mimo jiné je zde důkaz, že Gabrhelova žena umí ,,bosorovat,,, není tudíž radno se s ní dostat do křížku. ..

    OdpovědětVymazat
  10. Vzhledem k tomu, že poslední dobou velmi ožilo mezi čtenáři téma žítkovských bohyní, přesunul jsem materiál původně publikovaný 13.11.2011 na aktuálnější datum 25.9.2012. (lan)

    OdpovědětVymazat
  11. V prestižní anketě Lidových novin Kniha roku 2012 zabodovaly o Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové. Svůj hlas jim dalo 6 oslovených osobností (vítězná kniha získala 15 hlasů) a obsadila dělené 12.-15. místo v konkurenci japonského, anglického autora a ruské spisovatelky! K vynikajícímu úspěchu Katce Tučkové blahopřeji a do textu přidávám citace několika osobností, které pro její knihu hlasovaly. (lan)

    OdpovědětVymazat
  12. Co se týče prokletí, hodně zajímavou přednášku měl o těchto věcech i karmelitán (bývalý exorcista) Vojtěch Kodet zde na http://www.youtube.com/watch?v=rgkUiTrm7jA . Mimo jiné se tam zmiňuje, že tyto "hnus" praktiky se ještě dějí na východním Slovensku. Kletbu, která dle Bible zasahuje až do 3. až 4. pokolení lze zrušit rozvazovací medlitbou. Jinak bylo k této tématice sepsáno zajímavé dílo Uzdravování rodových kořenů.

    OdpovědětVymazat
  13. Problematiky žítkovských bohyní i jejich zpracování je na Slovácku skutečně živé. Podívejte se http://slovacky.denik.cz/tema/roman-kateriny-tuckove-zitkovske-bohyne.html a dozvíte se řadu pro a proti. (lan)

    OdpovědětVymazat
  14. Čekala jsem více povídání o samotných Bohyních. Jsem z toho rozpačitá. Uvedu jen dva případy. Podle toho, jak Surmena ještě v roce 1966 žila by děti do péče nedostala, obzvláště, když jedno z nich bylo fyzicky i duševně zaostalé. Pokud by se i stalo, že by je do péče dostala, byly by jí odebrány pro nedostatečnou a zanedbávající péči. V jedné místnosti, v zimě i se zvířaty. Dále viz popis jak žili na hoře a jak dole ve Starém Hrozenkově. V té době mnoho obyvatel ze Žítkové bylo přestěhováno kvůli špatným hygienickým podmínkám do Bojkovic.
    Dora je umístněna na internát do Hradiště. Myšleno asi Uh. Hradiště. Praktiky, které autorka popisuje, které se děly na internátě v roce 1974 a později jsou zavádějící. Takové praktiky se odehrávaly v UH, ale v 50. letech minulého století ve vyhlášené věznici pro politické vězně.

    OdpovědětVymazat
  15. Víceméně souhlasím s pisatelkou ze včerejška, taky se mi nepozdávala některé fakta - v 70.létech?? Každopádně kniha je velmi zajímavá, ještě ji nemám dočtenou, hltám....vůbec jsem o tomto kraji, o jeho historii a o bohyních už vůbec - nic nevěděla. Doporučuju web obce Žítková, krásné fotky krajiny!

    OdpovědětVymazat
  16. Na Kateřinu Tučkovou se můžete podívat na http://www.showjanakrause.cz/videoarchiv/. Byla hostem pátečního show Jana Krause na Prima Family. (lan)

    OdpovědětVymazat
  17. Pan Gabrhel J. je bohuzel "lecitel" zijici z historie;to bylo pravdou 4 roky tomu.Mame osobni zkusenost,2x jsme navstivili.Jejich rod je totalne proklety(i jeho syn-zadny lecitel).Ta "witch",co s nim zije a co "lecitele" terorizuje oplyva satanickymi energiemi-doporucuji se jim zdaleka vyhnout.Oba dva uspesne okradaji lidi a berou jim energii a nadeji."Leciteli navic nepracuje mozek.Tito "lecitele" propadli penezum a peklu,ztratili srdce a neni jim pomoci.

    OdpovědětVymazat
  18. Existuje tedy ještě někde nějaký potomek bohyní,který toto v dnešní době provozuje?žije ještě paní Hrnčárová z Krhova?

    OdpovědětVymazat
  19. Obec kousek od hranic se Slovenskem s dvěma stovkami obyvatel se stala bez jakéhokoliv přehánění světovým fenoménem. Od vydání románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně sem totiž přijíždějí tisíce turistů z celé republiky, Slovenska, Anglie, Německa. Sami i přes různé cestovní kanceláře nebo instituce. Hledají stopy po proslulých ženách, které tady dlouhá staletí - a také ještě před pár lety - věštily budoucnost z vosku, pomáhaly nemocným lidem i zvířatům, dokázaly přivolat ženicha, najít ztracenou věc a snad i zahnat bouřku.
    Zdroj: http://zlin.idnes.cz/napor-turistu-v-zitkove-kvuli-bohynim-dy2-/zlin-zpravy.aspx?c=A150720_2178340_zlin-zpravy_ras

    OdpovědětVymazat
  20. Nejčastějším cílem návštěvníků je chalupa, ve které žila poslední žítkovská bohyně Irma Gabrhelová. Manželé Mizerovi z Otrokovic ji koupili před deseti lety. Budova byla zanedbaná a zralá na demolici. Když se dověděli, komu patřila, rozhodli se, že ji opraví. Dnes je zařízená tak, jako by v ní bohyně stále žila. Dřevěná postel, vyšívané peřiny, křížek nade dveřmi, tikající hodiny, svaté obrázky, stará kamna. Energie, kterou v domě léčitelka nashromáždila, je prý cítit pořád. „Někdo tady pláče, někdo najednou nemůže přes práh, někdo se úplně sesune. Podle léčitelek je tady silný proud pozitivní energie. Údajně je to na celé Žítkové,“ naznačil Petr Mizera.
    Obrovský nápor turistů zdaleka není u konce. Podle románu Tučkové totiž vzniká film. A už teď je jasné, že ten největší zájem Žítkovou teprve čeká.
    Zdroj: http://zlin.idnes.cz/napor-turistu-v-zitkove-kvuli-bohynim-dy2-/zlin-zpravy.aspx?c=A150720_2178340_zlin-zpravy_ras

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ad - Manželé Mizerovi z Otrokovic ji koupili před deseti lety. Budova byla zanedbaná a zralá na demolici. Když se dověděli, komu patřila, rozhodli se, že ji opraví.
      __________________________________

      Paní Mizerová pochází ze Žítkové. Jak je možné, že v době, kdy chalupu kupovali, údajně nevěděli, komu patřila?

      Vymazat
  21. nemam vubec dobre skusenosti, neleci, to teda neumi, a ani s praci nepomohli, proste je to jenom tahani penez, a to jsem byla v hradisti, v hodonine, ale i v drietome..........ale to je uz vsechno mrtve, tam uz nikde neni zadna energie, po roku 2005 to cele padlo, nevim proc, ale padlo

    OdpovědětVymazat
  22. Tato kniha mi bola doporucena a aka som zostala prekvapena, to co ovladam ako zmyslam nevedela som ze sa to vola bohovani. Narodila som sa na kopaniciach z druhej strany, ale neviem ci nahodou ma osud zavial 2 km od zidkovej.Navstivila som zo zvedavosti aj rodny dom pani gabrhelovej. Na dvorku mi dajaka neviditelna sila sadla na prsia, v izbietke som sa este ako tak drzala, ale v kuchyni dom prepukla v nekontrolovayelny plac a nedokazala som ovladat svoje koncatiny,ktore mi lietali hore dole, strasne som sa hambila. Nedefinovanu silu na tych prsiach citim stale. Ked som doma v tn je to pohoda, ked sa priblizim k zidkovej ozve sa to, akokeby sa vo mne otvoril dajaky kanal, vie dakdo poradit ?

    OdpovědětVymazat
  23. Budte zdrava! V pondelok si udelajte caj z maty, v utorok z zihlavy, v stredu pite len cistu vodu, v ctvrtok caj z rakytniku a v piatok caj z materidusky, v sobotu oddychujte a v nedelu bezte rano na omsu a poproste Pana za odpusteni.

    OdpovědětVymazat
  24. Jen bych chtěla říct, že Irma ani Štěfina nezemřeli násilnou smrtí. To, že to kdysi kdosi řekl, protože se jim to hodí do vysvětlení smrti (z důvodu nějakého prokletí bohyň), to ještě není pravda.

    OdpovědětVymazat
  25. knížku Žítkovské bohyně jsem přečetla jedním dechem, k některým částem jsem se stále vracela,kniha je tak skvěle napsaná, že má čtenář pocit, že osud Surmeny a rodiny Dory prožívá s nimi, osud bohyň mě zajímá, sama ráda bylinkařím a mám úctu k ženám, které naslouchají přírodě, intuici a mají dar lidem pomáhat,samozřejmě se najdou protiklady, ale smekám před tehdejšími statečnými ženami, ráda bych věděla, zda opravdu existují v této oblasti Bílých Karpat lidé obdaření darem bohování.
    Všem krásný večer Helena 26.09.16

    OdpovědětVymazat
  26. Podívejte se na http://www.ceskatelevize.cz/porady/1102732990-folklorika/316292320040008-zitkovske-bohyne/. Vysílalo se v premiéře v sobotu 1.10.2016 na ČT 2. Dokument natočil Karel Špalek. O tzv. bohyních ze Žítkové, lidových léčitelkách z moravsko-slovenského pomezí, na Kopanicích, vzniklo v poslední době mnoho literárních i divadelních fikcí. Vděčné téma s přídechem magie, věšteckých a jiných schopností předávaných z generace na generace silných, statečných žen žijících v souladu s přírodou. Karel Špalek se vydal na Žítkovou a setkal se s pamětníky – například bývalým „andzielem“ jedné z bohyň i s etnoložkou, která v 90. letech podnikla unikátní výzkum.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O lidové magii na moravských Kopanicích. Režie K. Špalek. Repríza pořadu o žítkovských bohyních ve středu 5.10.2016 ve 12:40 h na ČT 2.

      Vymazat
    2. Velice zajímavý dokument z roku 2016 Trenčinské televize. Je tam hodně příbuzných Irmy Gabrhelové, to se žádnému českému dokumentu nepodařilo.
      https://vimeo.com/168798113?ref=fb-share

      Vymazat
  27. Četla jsem zde všechny příspěvky. Víte někdo neco o naši prapra tetě Anně Hodulikové. Její sestra odešla po válce do severních Čech. Jmenovala se Hodulíkova i za svobodna...

    OdpovědětVymazat
  28. Na knižním trhu můžete mít štěstí a seženete publikaci Dagmar Dobšovičové Pintířové s názvem Žítkovské bohyně: Lidová magie na Moravských Kopanicích. Po přečtení vám bude leccos jasnější z bestseleru Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Publikaci vydala v roce 2016 Filozofická fakulta MU v Brně, Ústav evropské etnologie. Obálku jsem přidal k fotopříloze článku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečetl jsem k bohyním snad vše dostupné (vč. Jilíka a Tučkové) a tuto knihu jsem už ani neplánoval číst, protože jsem si myslel, že tam nebude nic nového. Velký omyl. Dostala se mi do ruky a přečetl jsem ji na jeden zátah. Ze všeho, co jsem k bohyním četl, je jednoznačně nejlepší a rozhodně doporučuji. Je to sice vědecká práce, ale napsaná snad čtivěji než román. Je to asi mj. i proto, že se autorka sama musela stát klientkou bohyní, aby se dostala k relevantním informacím a v knize jsou přepisy těchto návštěv. A rozhovory s dalšími kopaničáry perfektně dokreslují kontext. Aktuálně ji bohužel nejde koupit, protože je vyprodaná, ale naštěstí se chystá dotisk, viz https://is.muni.cz/obchod/baleni/100630.

      Vymazat
  29. Svět je plný bláznů a fantastů, jak to tady čtu. Lidé proberte se!

    OdpovědětVymazat
  30. Pan Gabrhel byl svého času opravdu velmi dobrý léčitel, mluvím z vlastní zkušenosti. Díky němu je naše rodina šťastná a častokrát si na něj ještě teď vzpomenu a v duchu mu děkuju. Nevyužíval duchovních ale spíše zemských sil. Jeho síla byla hmatatelná a není pochyb o tom, že dokázala pomoci. Je mi moc líto, pokud je pravda, co zde píšete, že se jeho život ubral jiným směrem pod vlivem jiné osoby, byla by to velká škoda. A tak alespoň touto cestou na dálku mu přeji vše dobré!

    OdpovědětVymazat