Oba malé řopíky patří do soustavy pohraničních opevnění, které byly ve správě hraničářského praporu 11, 2/X. strážní rota Jaroslavice - Šanov. Musíme si představit tehdejší mapu naší oblasti, kdy ještě neexistovala obec Velký Karlov. Jeden řopík se nachází vlevo od silnice do V. Karlova z Božic nebo Hrádku, druhý na kraji lesíka po polní cestě pod vinohradem napravo od silnice Božice - Hrádek. Ani jeden neleží na katastru Božic nebo Českých Křídlovic.
Když jsem před léty oba prohlížel, nestálo to za nic. Zvláště řopík u Karlova posloužil místním občanům jako smeťák, takže by se musel nejdřív řádně vyčistit. Ten druhý (pod železniční tratí směrem na Křídlůvky nebyl přístupný a je až moc stranou dění.
K situaci v roce 1938 píše vojenský historik Pavel Šrámek na http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/mobilizace/13.htm:
Na obranu jižní Moravy byly soustředěny značné síly, které svým počtem dokonce převyšovaly nepřítele. Nebyla to náhoda, protože velení československé armády se obávalo německého úderu na jižní Čechy a západní část jižní Moravy.
Celý obranný systém zesilovalo stálé i polní opevnění. Vojáci na hlavním obranném postavení mohli využít kolem 950 objektů stálého lehkého opevnění, které byly postaveny na jižní Moravě od roku 1936. Tato linie byla od 17. září 1938 doplňována polním opevněním a protipěchotními i protitankovými překážkami. Na druhém obranném postavení byla situace opačná, neboť od léta 1938 se podařilo vybetonovat jen 105 objektů stálého lehkého opevnění. Větší význam zde proto mělo mít polní opevnění budované po vyhlášení mobilizace civilními pracovními jednotkami z místního obyvatelstva.
Ke zvýšení obranyschopnosti mělo přispět i zvýšení vody v řece Dyji vypouštěním Vranovské přehrady. Celkem měl velitel IV. armády k dispozici na přelomu září a října 1938 přibližně 150 000 vojáků. Po přijetí mnichovské dohody československou vládou 30. září zůstali vojáci na jižní Moravě i nadále ve svých obranných postaveních, zahájili ale postupnou evakuaci materiálu do vnitrozemí. Rozkaz k ústupu z hranice a úplné evakuaci byl vydán 6. října, o dva dny později zahájila německá armáda obsazování jihomoravského pohraničí.
Koncem října bylo zrušeno velitelství IV. armády, Hraniční oblast 38 se změnila opět na 6. divizi, v listopadu bylo rozpuštěno velitelství Skupiny 2 a pěší pluk 38 se vrátil do středních Čech. I za této situace pokračovala ostraha nové hranice zajišťovaná pěším plukem 31 a 24, hraničářským praporem 3 a s11 a pěším plukem 10. Trvala až do 5. prosince 1938, kdy proti Německu skončila. O týden později pak byla na hranicích s Německem zrušena poslední mimořádná vojenská opatření a vojáci se vrátili do svých posádek. Znamenalo to fakticky konec vojenské obrany státní hranice v prostoru jižní Moravy.
Hodnotíme-li na závěr stav obrany hranic jižní Moravy na podzim 1938, lze konstatovat, že tvrzení o Achillově patě československé obrany v tomto prostoru není rozhodně na místě. Ve srovnání s jinými úseky obranné linie proti Německu byla vlastní hranice zajištěna obdobným způsobem, koncentrace záložních divizí byla pak výrazně vyšší než jinde. Domnívám se proto, že v případné válce na podzim 1938 by zřejmě obránci jižní Moravy udrželi své pozice nejdéle a vyklidili by je nejspíše až v důsledku nepříznivého vývoje na jiných úsecích fronty.
V publikaci Hrádek za obzorem paměti, 2013, se k tématu uvádí:
Na katastru obce Hrádek bylo zřízeno 13 betonových bunkrů ve čtyřech liniích: pět podél Dyje, dva na jižním okraji obce, čtyři na severním okraji obce a dva na Pustém vrchu.
Připravil: Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat