pátek 1. ledna 2021

Seznamte se: Sběratel Milan Skopal z Hrušovan n. Jev.


Spolek pro hrušovanský zámek pokračuje i v méně příznivých dobách ve své aktivní činnosti. Na svých webových stránkách zveřejňuje  a představuje zajímavé osobnosti a události z historie města i jeho okolí. Velmi zajímavé je nahlédnutí do sbírek pana Milana Skopala



Pan Milan Skopal sbírá historické pohlednice, které zobrazují Hrušovany nad Jevišovkou (včetně přilehlého okolí) již více než 30 let. Jeho sbírka čítá asi 200 kusů pohlednic. Zaměřuje se také na sbírání dalších historicky zajímavých předmětů, jako jsou sklo, porcelán, odznaky a další. Jeho motivací se stala touha nahlédnout do minulosti a poznat dřívější vzhled tohoto místa. Sbírání těchto předmětů představuje způsob, jak si svůj sen plní. V jeho sbírce se nachází skutečné poklady, jako třeba pohled psaný hraběnkou Emanuelou Khuen, která vlastnila hrušovanský zámek. Hraběnka píše: Srdečný dík za Vaše milé přání a doufám, že také Vaše excelence strávila příjemné chvíle. (Pozn.: dvě slova nejsou čitelná).





V jeho sbírce naleznete také pohlednice zachycující majestátný "Knedlíkový dub". Pan Miroslav Fousek ve své knize HRUŠOVANY NAD JEVIŠOVKOU od dávné minulosti po současnost (str. 208) uvádí, že byl 600 let starý, jeho kmen měl obvod 9 metrů. Větve dubu byly tak mohutné, že samy vydaly za statné duby. Strom byl památkově chráněn. Hrabě Khuen-Belasi jej pomáhal zabezpečit, protože vlivem stárnutí se začal kus po kuse rozpadávat, nechal tedy dutý kmen vyplnit hlínou a betonem a kmen a větve stáhnout silnými železnými obručemi. Bohužel v noci ze 4. na 5. října 1934 byl strom zasažen bleskem a zcela zničen. Další pokusy o vysazení nových dubů však byly neúspěšné. Poslední z nich proběhl v roce 2013.




A jak to bylo s jeho názvem? Někdo tvrdí, že své pojmenování získal podle výrůstků ve větvích připomínající knedlíky. Jiní se domnívají, že v dřívějších dobách, kdy zde byl velký rybník, rybáři sedávali v jeho stínu a obědvali ryby s knedlíky. Avšak podle časopisu "Südenmährens Deutsche Jungend" z roku 1931 (překlad - pan Válek), je to jinak:

"Psal se rok 1645. Ležely zde tři vesnice: Sternbergern, Pavlovice a Hoja. V májové dny stáli jednoho dne v kostele ve Sternbergenu Franz Wallner se svoji nevěstou Lenou Breithoferovou. Byla dcerou nejbohatšího sternbergenského sedláka. Ženich byl kovář a toto řemeslo bylo tehdy velmi ctěno. Když přistupoval se svou nevěstou před oltář, ozvala se náhle tlumená dělostřelba. Byli to Švédové. Trstenson, švédský generál, obsadil Zmojmo a byl na pochodu na Vídeň. Hořící stodoly, dvory a vesnice ukazovaly jeho cestu. Když svatební pár přišel ke svatební tabuli, nikdo zde nebyl, jen kostelník si došel pro svůj talíř a nesl si domů v červeném kapesníku pečeni. Všichni ostatní schvali svůj nejlepší majetek a utekli do ustého lesa Hoja. Večer řijel první švédský jízdní oddíl z Fryšavy (Břežany). Pátrali v okolí o poloze císařské pevnosti Drnohlec. Na zpáteční cestě byla část švédského oddílu přepadena šternbergenskými sedláky s cepy a kosami. Ale na blízku již byl hlavní oddíl Švédů, sedláci byli rozsekání a Šternbergen a Pavlovice byly vydány plamenům. Pak jeli Švédové úvozem směrem k Hoji. V lese potkali Franze Wallnera, který nesl důležitý dopis do Drnholce. Donulili ho, aby jim ukázal cestu. Vedl je k Hrušovánům přes brod. Tadi stáli pod obřím dubem a před nimi ležely v záři hořících vesnic domy vesnice Hoji. Výstřel z pislote srazil k zemi Franze Wallnera a nyní poručil zpupný švédský velitel, že do jedné hodiny musí být pod dubem tabule prostřena bílým ubrusem a tučné špekové knedlíky přineseny nejhezčími dívkami. Ale Lena Wallnerová mu přísahala krvavou pomstu. Švédové se museli obrátit vůči náhle se objevivším císařským jezdcům. Když se vrátili a velitel dal příkaz k donešení knedlíků na stůl, tu se ozvalo z mnoha hrdel v koruně dubu "tady jsou" a shazovaly na lebky Švédů pozdravné kameny velikosti hlavy. Lena se s několika odvážnými schovala v široké koruně dubu. Švédský velitel a řada dalších leželi mrtví a zranění na zemi. Zbytek vojska ale vpadl do vsi a také Hoja byla vydána plamenům." 

Dub stával na pravém břehu řeky Jevišovky na okraji lesíka Hoja, viz přiložená mapka. Přibližné souřadnice N 48°49.67', E 16°21,87'.

Fotografie: Mapka s vyznačeným místem, kde Knedlíkový dub stával


Vše si můžete prohlédnout na 
http://www.sphz.cz/sbirka-pana-milana-skopala/

Aktuální informace sledujte na https://www.facebook.com/spolekprohrusovanskyzamek/photos/a.267046037252421/723397578283929

                                  (lan)

4 komentáře:

  1. S. Excellenz Feldmarschalllieutnant Philipp Niklas / Graz / Steiermark
    Herzlichen Dank für Ihre lieben Wünsche, und hoffe, dass auch Sie Excellenz die Feiertage recht angenehm verbracht haben. Mit herzlichen Grüßen Ihre ergebene Emma Khuen

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počítačový překlad: Vaše Excelence polní maršál poručík Philipp Niklas / Graz / Štýrsko
      Velice vám děkuji za vaše milá přání a doufám, že jste, Vaše Excelence, strávil svátky velmi příjemně. S pozdravem vaše oddaná Emma Khuen

      Vymazat
  2. To bych prosím nepřeložil líp. Akorát - ale cynicky se přiznám, že jsem to googloval, páč v c.k. hodnostech arci kovanej nejsem - Feldmarschallleutnant je podle některejch zdrojů polní maršálek (čemuž bych i věřil), podle jinejch generálporučík (což může bejt to samý, akorát v novějším hávu, co já vim).

    OdpovědětVymazat
  3. Nevím, co zde řešíte. Přepis z kurentu do latinky je správný.
    Srdečný dík (Srdečně děkuji) za Vaše milé přání je správně.
    Může se také použít „Mnohokrát děkuji za Vaše milé přání”.
    Zde by bylo vhodnější „Vielen Dank”.
    Dále pisatel píše, že nemohl přečíst dvě slova. Dle přepisu se jedná o slovo „Feiertage” (svátek, svátky). Proto místo chvíle má být svátky.
    Adresa je nadepsána „Seine Excellenz Feldmarschalllieutenant”. Jeho Excelence (Excelense je titul, proto se píše vždy velké začáteční písmeno) polní maršálek (máte správně).
    F. S., Znojmo

    OdpovědětVymazat