Tenkrát: Jak poprvé zatýkali Antonína Daňka

Antonín Daněk s dcerou Martou
v roce 1946 u Havranovy vily
v Suchohrdlech u Znojma 

 V nové rubrice Tenkrát, se zastavíme u různých milníků v životě Božic. Začíná dodnes neuzavřeným příběhem starým 72 let. Pokusme se odložit dnešní pochmurnou covidovou náladu a nechme se unášet neméně závažným příběhem ze života naší obce. I tenkrát šlo o život... 

Na křídlovické stanici SNB sloužili v roce 1949 čtyři policisté. Velitel Antonín Nevídal, jeho zástupce Antonín Švarc a strážmistři Diviš a Máčka. Sídlo bylo na velmi strategickém místě, na ostrožně na hranicích Božic a Křídlovic, v dnešní Zedníčkově vile.

Psal se 10. březen 1949, zdánlivě běžný předjarní den jako každý jiný. Mladý Svatopluk Župka, syn známého božického zámečníka a velmi veřejně angažovaného člověka Jana Župky, právě opravoval zámky u dveří policejní stanice, když před budovou zastavilo policejní auto. Policisté žádali velitele A. Nevídala, aby je doprovodil do Daňkova hostince, že přijeli zatknout hostinského Antonína Daňka. Nevídal to odmítl s odůvodněním, že jeho zástupce Švarc je právě doma na obědě a on musí zůstat na stanici. Navrhl jim jako doprovod strž. Máčku. A zatímco státní policisté čekali v kanceláři velitele, šel velitel Nevídal chodbou pro strážmistra. Přitom pošeptal mladému Župkovi, aby všeho nechal a zajel k Daňkům varovat Antonína Daňka před zatčením. Župka měl srdce až v krku, ale pokyn splnil. Tenkrát vedle cesta od Zedníčkovy vily dolu mezi zbouranými chalupami ve stráni za Březinovo a za humny (pod stodolami) od Březinových, Machových …až po Čarvašovo a staré Kudličkovo, přímo k Daňkovu hostinci. Župka vzkaz vyřídil a Daněk se zařídil.

Když jsem ty výpovědi četl, přehrával se mi v hlavě film jak z epizody příběhů Hříšných lidí města pražského. Daněk nelenil, předal pípu manželce Františce (Daňkovi bydleli v malém bytě v zadním traktu hostince – dnešního kina Marta) a rychle začal balit „nádobíčko“, kterým byl vybaven pro ilegální práci v rámci božické odbojové skupiny Světlana-Jarmila. Z hostince přeběhl přes silnici do zámečnické dílny pana Župky (dnes Mirka a Petry Látalových), tam nějaké věci schoval a upaloval pozadu k Župkům. Ti bydleli po odchodu hraběnky Stosiusové do Vídně (cca v roce 1947) na Thavonovém (pozdější mateřská škola, dnes Součkovo). Zde se chtěl ukrýt po dobu zatýkací policejní akce. Jenže z oken Župkova domu viděl na ulici policejní auto. To jelo pro informace k rolníkovi M. M., který v této „dolní“ ulici rovněž bydlel. Rozrušený Daněk, bývalý partyzán, člen partyzánské brigády Jana Žižky na Valašsku, odkud pocházel. Narodil se v Holešově, ale rodina se poté odstěhovala do Francovy Lhoty a tam žila až do roku 1945, kdy šla osídlovat pohraničí do Bantic.

Daněk tedy raději opustil nejistý úkryt, přeběhl zahradu za prelátovou vilou, přeskočil zeď a pozadu si to po cestě namířil na Kolonku. Potkal zde rolníka Ladislav Smrčka, který právě navážel hnůj na svá pole. Daněk mu vysypal svůj příběh a Smrček, velký vlastenec, sociální demokrat, první poválečný správce Božic, odstavený po komunistickém puči v únoru 1948, mu nezištně nabídl svou pomoc. Ukryl ho v dvorním traktu své usedlosti na Kolonii (pův. číslo 4).

A neprodleně navštívil svého dobrého známého, rolníka Josefa Kudličku, jenž byl Daňkem rovněž zapojen do organizace Světlana. Josef Kudlička zajel za Antonínem Švarcem, který byl též členem božické skupiny Světlana a oba spolu promysleli a uskutečnili přesun Antonína Daňka na božické nádraží a jeho transport do bezpečnějšího úkrytu mimo Božice.

Když policejní komando dorazilo po poledni do Daňkova hostince, marně ostřížím zrakem pátralo po „hostinském Palivcovi“. Prostě nebyl a paní Daňková nevěděla taky zhola nic. Malá dcerka Daňkových Marta si hrála doma v kuchyni s hadrovou panenkou a vyřezávaným špalíkem a o svém tátovi neměla ani potuchy. Dlužno dodat, že od té chvíle ho viděla už jenom jednou jedinkrát v životě. Byly jí teprve tři roky a nebýt fotek, kde je s ním zachycená, tak by si nepamatovala prakticky nic. „Ty seš celá něm,“ říkala jí prý později její máma. Ta se po Daňkově tragické smrti v noci z 15. na 16.5.1949 v domě Jana Filipa z Božic odstěhovala a později se znovu provdala. Nový manžel si malou Martu adoptoval a ta pak nosila jeho příjmení. Až před 11 lety se zajela do Božic podívat, aby si připomněla místa a události, které tak výrazně zasáhly do jejího života. Jak mi sama o něco později říkala, "zajela se podívat do míst svých kořenů".

                                                   Ladislav Nevrkla

 

Pozn. V Daňkově hostinci se konaly v letech 1946-1950 schůze obecního zastupitelstva. V roce 1951 byly Božice sloučeny s obcí České Křídlovice, radnice se přestěhovala z panského domu do místností bývalé pošty naproti klášteru a tam zůstala až do roku 1980. Pošta se přesunula tam, kde si jí mnozí pamatujeme jako starou poštu, panský dům byl adaptován na zdravotní středisko a Daňkův hostinec na obecní kino. Tak se v Božicích začal budovat socialismus.

Tři ze čtyř příslušníků SNB České Křídlovice byli odsouzeni k vysokým trestům v procesu se Světlanou v roce 1951, jeden z nich – J. Diviš – ve vězení zemřel. Na policejní stanici potom sloužil pouze jeden příslušník, až byla v roce 1965 definitivně zrušena.

                                                  (lan)

Daňkův hostinec přebudovaný po roce 1950
na dnešní kino Marta

Partyzán Antonín Daněk v roce 1946

Svatební fotografie Antonína Daňka a jeho
manželky Františky