Antonín Daněk s dcerou Martou v roce 1946 u Havranovy vily v Suchohrdlech u Znojma |
V nové rubrice Tenkrát, se zastavíme u různých milníků v životě Božic. Začíná dodnes neuzavřeným příběhem starým 72 let. Pokusme se odložit dnešní pochmurnou covidovou náladu a nechme se unášet neméně závažným příběhem ze života naší obce. I tenkrát šlo o život...
Na křídlovické stanici SNB sloužili v roce 1949 čtyři
policisté. Velitel Antonín Nevídal, jeho zástupce Antonín Švarc a strážmistři
Diviš a Máčka. Sídlo bylo na velmi strategickém místě, na ostrožně na hranicích
Božic a Křídlovic, v dnešní Zedníčkově
vile.
Psal se 10. březen 1949, zdánlivě běžný předjarní den jako každý
jiný. Mladý Svatopluk Župka, syn
známého božického zámečníka a velmi veřejně angažovaného člověka Jana Župky,
právě opravoval zámky u dveří policejní
stanice, když před budovou zastavilo policejní auto. Policisté žádali
velitele A. Nevídala, aby je doprovodil do Daňkova hostince, že přijeli zatknout hostinského Antonína Daňka.
Nevídal to odmítl s odůvodněním, že jeho zástupce Švarc je právě doma na
obědě a on musí zůstat na stanici. Navrhl jim jako doprovod strž. Máčku. A
zatímco státní policisté čekali v kanceláři velitele, šel velitel Nevídal
chodbou pro strážmistra. Přitom pošeptal mladému Župkovi, aby všeho nechal a
zajel k Daňkům varovat Antonína
Daňka před zatčením. Župka měl srdce až v krku, ale pokyn splnil.
Tenkrát vedle cesta od Zedníčkovy vily dolu mezi zbouranými chalupami ve stráni
za Březinovo a za humny (pod stodolami) od Březinových, Machových …až po
Čarvašovo a staré Kudličkovo, přímo k Daňkovu hostinci. Župka vzkaz
vyřídil a Daněk se zařídil.
Když jsem ty
výpovědi četl, přehrával se mi v hlavě film jak z epizody příběhů
Hříšných lidí města pražského. Daněk nelenil, předal pípu manželce Františce
(Daňkovi bydleli v malém bytě v zadním traktu hostince – dnešního kina
Marta) a rychle začal balit „nádobíčko“, kterým byl vybaven pro ilegální práci v rámci božické
odbojové skupiny Světlana-Jarmila. Z hostince přeběhl přes silnici do
zámečnické dílny pana Župky (dnes Mirka a Petry Látalových), tam nějaké věci
schoval a upaloval pozadu k Župkům. Ti bydleli po odchodu hraběnky
Stosiusové do Vídně (cca v roce 1947) na
Thavonovém (pozdější mateřská škola, dnes Součkovo). Zde se chtěl ukrýt po dobu
zatýkací policejní akce. Jenže z oken Župkova domu viděl na ulici
policejní auto. To jelo pro informace k rolníkovi M. M., který v této
„dolní“ ulici rovněž bydlel. Rozrušený Daněk, bývalý partyzán, člen partyzánské
brigády Jana Žižky na Valašsku, odkud pocházel. Narodil se v Holešově, ale
rodina se poté odstěhovala do Francovy Lhoty a tam žila až do roku 1945, kdy
šla osídlovat pohraničí do Bantic.
Daněk tedy raději opustil nejistý
úkryt, přeběhl
zahradu za prelátovou vilou, přeskočil zeď a pozadu si to po cestě namířil na Kolonku. Potkal zde rolníka Ladislav Smrčka, který právě
navážel hnůj na svá pole. Daněk mu vysypal svůj příběh a Smrček, velký
vlastenec, sociální demokrat, první poválečný správce Božic, odstavený po
komunistickém puči v únoru 1948, mu nezištně nabídl svou pomoc. Ukryl ho v dvorním
traktu své usedlosti na Kolonii (pův. číslo 4).
A neprodleně
navštívil svého dobrého známého, rolníka
Josefa Kudličku, jenž byl Daňkem rovněž zapojen do organizace Světlana. Josef Kudlička zajel za Antonínem Švarcem,
který byl též členem božické skupiny Světlana a oba spolu promysleli a
uskutečnili přesun Antonína Daňka na
božické nádraží a jeho transport do
bezpečnějšího úkrytu mimo Božice.
Když policejní komando dorazilo po
poledni do Daňkova hostince, marně ostřížím zrakem pátralo po „hostinském Palivcovi“. Prostě nebyl a
paní Daňková nevěděla taky zhola nic. Malá dcerka Daňkových Marta si hrála doma
v kuchyni s hadrovou panenkou a vyřezávaným špalíkem a o svém tátovi
neměla ani potuchy. Dlužno dodat, že od
té chvíle ho viděla už jenom jednou jedinkrát v životě. Byly jí teprve tři roky a nebýt fotek, kde je s ním zachycená, tak by si nepamatovala prakticky
nic. „Ty seš celá něm,“ říkala jí prý později
její máma. Ta se po Daňkově tragické
smrti v noci z 15. na 16.5.1949 v domě Jana Filipa z Božic
odstěhovala a později se znovu provdala. Nový manžel si malou Martu adoptoval a
ta pak nosila jeho příjmení. Až před
11 lety se zajela do Božic podívat, aby si připomněla místa a události,
které tak výrazně zasáhly do jejího života. Jak mi sama o něco později říkala, "zajela se podívat do míst svých kořenů".
Ladislav Nevrkla
Pozn. V Daňkově
hostinci se konaly v letech 1946-1950 schůze obecního zastupitelstva. V roce
1951 byly Božice sloučeny s obcí České Křídlovice, radnice se přestěhovala
z panského domu do místností bývalé pošty naproti klášteru a tam zůstala
až do roku 1980. Pošta se přesunula tam, kde si jí mnozí pamatujeme jako starou
poštu, panský dům byl adaptován na zdravotní středisko a Daňkův hostinec na
obecní kino. Tak se v Božicích začal budovat socialismus.
Tři ze čtyř
příslušníků SNB České Křídlovice byli odsouzeni k vysokým trestům v procesu
se Světlanou v roce 1951, jeden z nich – J. Diviš – ve vězení zemřel.
Na policejní stanici potom sloužil pouze jeden příslušník, až byla v roce 1965
definitivně zrušena.
(lan)
Daňkův hostinec přebudovaný po roce 1950 na dnešní kino Marta |
Partyzán Antonín Daněk v roce 1946 |
Svatební fotografie Antonína Daňka a jeho manželky Františky |
Důkladně jsem si to přečetla. Já si to, co se stalo, pamatuji pouze z vyprávění mých rodičů a mého tchána. Chci pouze dodat, či spíš upřesnit to, že obecní úřad nikdy v domě naproti klášteru nebyl. Pokud vím, tak tam nejdříve bydleli Mattesovi a po nich rodina Jindřicha Širokého.Vedle byla malá zahrádka. Pošta byla hned vedle zahrádky a obecní úřad byl za poštou v domě, který byl mezi starou poštou, domem Rezkových a Hanákovými. Vlevo v domě byl obecní úřad a vpravo knihovna. Rozděleno to bylo pouze společnou chodbou. Pamatuji si to velice dobře, protože jsem tam, ještě jako mladá byla na několika svatbách a do knihovny jsem chodila pravidelně. (me)
OdpovědětVymazatTak to je. Já jsem tam zdůrazňoval, že původní božická pošta (někdy od roku 1887 do roku 1945) byla tam, kde byly po roce 1945 zřízeny kanceláře MNV a obecní knihovna. Je to známé i ze staré fotografie "C.a K. Poštovní a telegrafní úřad", která je někde na těchto stránkách taky k dohledání. Po roce 1945 byla pošta přesunuta tam, kde si ji všichni pamatujeme a kanceláře MNV a knihovna přesunuty tam, kde si je taky pamatujeme. A díky za reakci. :-) A taky hodně zdraví k dnešnímu svátku žen.
VymazatHlavně, že jsme se shodli a upřesnili. Díky za milé přání. (me)
OdpovědětVymazat