neděle 7. března 2021

Tenkrát: Jak poprvé zatýkali Antonína Daňka

Antonín Daněk s dcerou Martou
v roce 1946 u Havranovy vily
v Suchohrdlech u Znojma 


 V nové rubrice Tenkrát, se zastavíme u různých milníků v životě Božic. Začíná dodnes neuzavřeným příběhem starým 72 let. Pokusme se odložit dnešní pochmurnou covidovou náladu a nechme se unášet neméně závažným příběhem ze života naší obce. I tenkrát šlo o život... 


Na křídlovické stanici SNB sloužili v roce 1949 čtyři policisté. Velitel Antonín Nevídal, jeho zástupce Antonín Švarc a strážmistři Diviš a Máčka. Sídlo bylo na velmi strategickém místě, na ostrožně na hranicích Božic a Křídlovic, v dnešní Zedníčkově vile.

Psal se 10. březen 1949, zdánlivě běžný předjarní den jako každý jiný. Mladý Svatopluk Župka, syn známého božického zámečníka a velmi veřejně angažovaného člověka Jana Župky, právě opravoval zámky u dveří policejní stanice, když před budovou zastavilo policejní auto. Policisté žádali velitele A. Nevídala, aby je doprovodil do Daňkova hostince, že přijeli zatknout hostinského Antonína Daňka. Nevídal to odmítl s odůvodněním, že jeho zástupce Švarc je právě doma na obědě a on musí zůstat na stanici. Navrhl jim jako doprovod strž. Máčku. A zatímco státní policisté čekali v kanceláři velitele, šel velitel Nevídal chodbou pro strážmistra. Přitom pošeptal mladému Župkovi, aby všeho nechal a zajel k Daňkům varovat Antonína Daňka před zatčením. Župka měl srdce až v krku, ale pokyn splnil. Tenkrát vedle cesta od Zedníčkovy vily dolu mezi zbouranými chalupami ve stráni za Březinovo a za humny (pod stodolami) od Březinových, Machových …až po Čarvašovo a staré Kudličkovo, přímo k Daňkovu hostinci. Župka vzkaz vyřídil a Daněk se zařídil.

Když jsem ty výpovědi četl, přehrával se mi v hlavě film jak z epizody příběhů Hříšných lidí města pražského. Daněk nelenil, předal pípu manželce Františce (Daňkovi bydleli v malém bytě v zadním traktu hostince – dnešního kina Marta) a rychle začal balit „nádobíčko“, kterým byl vybaven pro ilegální práci v rámci božické odbojové skupiny Světlana-Jarmila. Z hostince přeběhl přes silnici do zámečnické dílny pana Župky (dnes Mirka a Petry Látalových), tam nějaké věci schoval a upaloval pozadu k Župkům. Ti bydleli po odchodu hraběnky Stosiusové do Vídně (cca v roce 1947) na Thavonovém (pozdější mateřská škola, dnes Součkovo). Zde se chtěl ukrýt po dobu zatýkací policejní akce. Jenže z oken Župkova domu viděl na ulici policejní auto. To jelo pro informace k rolníkovi M. M., který v této „dolní“ ulici rovněž bydlel. Rozrušený Daněk, bývalý partyzán, člen partyzánské brigády Jana Žižky na Valašsku, odkud pocházel. Narodil se v Holešově, ale rodina se poté odstěhovala do Francovy Lhoty a tam žila až do roku 1945, kdy šla osídlovat pohraničí do Bantic.

Daněk tedy raději opustil nejistý úkryt, přeběhl zahradu za prelátovou vilou, přeskočil zeď a pozadu si to po cestě namířil na Kolonku. Potkal zde rolníka Ladislav Smrčka, který právě navážel hnůj na svá pole. Daněk mu vysypal svůj příběh a Smrček, velký vlastenec, sociální demokrat, první poválečný správce Božic, odstavený po komunistickém puči v únoru 1948, mu nezištně nabídl svou pomoc. Ukryl ho v dvorním traktu své usedlosti na Kolonii (pův. číslo 4).

A neprodleně navštívil svého dobrého známého, rolníka Josefa Kudličku, jenž byl Daňkem rovněž zapojen do organizace Světlana. Josef Kudlička zajel za Antonínem Švarcem, který byl též členem božické skupiny Světlana a oba spolu promysleli a uskutečnili přesun Antonína Daňka na božické nádraží a jeho transport do bezpečnějšího úkrytu mimo Božice.

Když policejní komando dorazilo po poledni do Daňkova hostince, marně ostřížím zrakem pátralo po „hostinském Palivcovi“. Prostě nebyl a paní Daňková nevěděla taky zhola nic. Malá dcerka Daňkových Marta si hrála doma v kuchyni s hadrovou panenkou a vyřezávaným špalíkem a o svém tátovi neměla ani potuchy. Dlužno dodat, že od té chvíle ho viděla už jenom jednou jedinkrát v životě. Byly jí teprve tři roky a nebýt fotek, kde je s ním zachycená, tak by si nepamatovala prakticky nic. „Ty seš celá něm,“ říkala jí prý později její máma. Ta se po Daňkově tragické smrti v noci z 15. na 16.5.1949 v domě Jana Filipa z Božic odstěhovala a později se znovu provdala. Nový manžel si malou Martu adoptoval a ta pak nosila jeho příjmení. Až před 11 lety se zajela do Božic podívat, aby si připomněla místa a události, které tak výrazně zasáhly do jejího života. Jak mi sama o něco později říkala, "zajela se podívat do míst svých kořenů".

                                                   Ladislav Nevrkla

 

Pozn. V Daňkově hostinci se konaly v letech 1946-1950 schůze obecního zastupitelstva. V roce 1951 byly Božice sloučeny s obcí České Křídlovice, radnice se přestěhovala z panského domu do místností bývalé pošty naproti klášteru a tam zůstala až do roku 1980. Pošta se přesunula tam, kde si jí mnozí pamatujeme jako starou poštu, panský dům byl adaptován na zdravotní středisko a Daňkův hostinec na obecní kino. Tak se v Božicích začal budovat socialismus.

Tři ze čtyř příslušníků SNB České Křídlovice byli odsouzeni k vysokým trestům v procesu se Světlanou v roce 1951, jeden z nich – J. Diviš – ve vězení zemřel. Na policejní stanici potom sloužil pouze jeden příslušník, až byla v roce 1965 definitivně zrušena.

                                                  (lan)





Daňkův hostinec přebudovaný po roce 1950
na dnešní kino Marta

Partyzán Antonín Daněk v roce 1946


Svatební fotografie Antonína Daňka a jeho
manželky Františky


3 komentáře:

  1. Důkladně jsem si to přečetla. Já si to, co se stalo, pamatuji pouze z vyprávění mých rodičů a mého tchána. Chci pouze dodat, či spíš upřesnit to, že obecní úřad nikdy v domě naproti klášteru nebyl. Pokud vím, tak tam nejdříve bydleli Mattesovi a po nich rodina Jindřicha Širokého.Vedle byla malá zahrádka. Pošta byla hned vedle zahrádky a obecní úřad byl za poštou v domě, který byl mezi starou poštou, domem Rezkových a Hanákovými. Vlevo v domě byl obecní úřad a vpravo knihovna. Rozděleno to bylo pouze společnou chodbou. Pamatuji si to velice dobře, protože jsem tam, ještě jako mladá byla na několika svatbách a do knihovny jsem chodila pravidelně. (me)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je. Já jsem tam zdůrazňoval, že původní božická pošta (někdy od roku 1887 do roku 1945) byla tam, kde byly po roce 1945 zřízeny kanceláře MNV a obecní knihovna. Je to známé i ze staré fotografie "C.a K. Poštovní a telegrafní úřad", která je někde na těchto stránkách taky k dohledání. Po roce 1945 byla pošta přesunuta tam, kde si ji všichni pamatujeme a kanceláře MNV a knihovna přesunuty tam, kde si je taky pamatujeme. A díky za reakci. :-) A taky hodně zdraví k dnešnímu svátku žen.

      Vymazat
  2. Hlavně, že jsme se shodli a upřesnili. Díky za milé přání. (me)

    OdpovědětVymazat