 |
| Ferdinand Hompesch-Bollheim, majitel jaroslavického panství |
Zavítáte-li na jaroslavický hřbitov, můžete si povšimnout tabulky, která v roce 2008 přibyla na ozdobné kování hrobky hrabat von Hompesch-Bollheim (pány jaroslavického zámku byli v letech 1835-1914). Tabulka v českém, německém a polském jazyce připomíná zásluhy Ferdinanda von Hompesch-Bollheima (1843-1897) o rozvoj košíkářství a vznik ratanového průmyslu v Rudniku nad Sanem, pětitisícovém městečku v jihovýchodním Polsku, nedaleko hranic s Ukrajinou.
Košíkářství představuje dodnes hlavní zdroj obživy místních obyvatel a Rudnik nad Sanem se stal centrem ratanového průmyslu v dnešním Polsku. A právě hrabě Ferdinand von Hompesch-Bollheim poslal v 70. letech 19. věku do Vídně první muže z Rudniku, aby se vyučili košíkářskému řemeslu a položil tak základy tohoto pro Rudnik tak významného odvětví. Umístění tabulky iniciovali pánové Marian Pędlowski (člen zastupitelstva města Rudniku n. S.) a architekt Janusz Chmiel, kteří stojí v čele aktivit mapujících dějiny jejich města. Oba zmínění pánové rozvíjejí odkaz rodiny Hompeschů – je po ní pojmenován i spolek pro rozvoj tamního regionu - a zcela přirozeně začali pátrat po místě, kde je jejich dobrodinec (již v roce 1904 mu postavili Rudničané pomník) pohřben. V rámci monarchie vlastnili Hompeschové vedle jaroslavického panství i majetky na tehdejší Haliči, v roce 1845 koupili Rudnik a střídavě pobývali v Jaroslavicích, Vídni či Rudniku, kde mnohem lépe zapadli do místní komunity. V Jaroslavicích si konzervativní, katolická, aristokratická rodina příliš nerozuměla s místním pokrokářským obyvatelstvem, kdežto konzervativní haličská výspa poskytla Hompeschům širší prostor pro jejich veřejné aktivity. Sám Ferdinand von Hompesch-Bollheim byl v letech 1885-1897 poslancem ve vídeňském parlamentě za ony polské venkovské obce.
Rozhovory s Rudnickými vynesly do popředí zajímavý fenomén, jak může být jedna osobnost a jedna rodina naprosto diametrálně odlišně hodnocena. V Jaroslavicích nezanechali Hompeschové výraznější stopu, patřili spíše ke společenským protivníkům jaroslavických občanů, kdežto na Haliči požívají zvláštní úcty. Místní kontext formovaný historií tak představuje určující faktor pro působení jedinců. Vždyť i na jaroslavickém panství se tehdy pokusili Hompeschové založit košíkářskou tradici. V roce 1880 zkoušeli položit základy košíkářské školy v Božicích, ale narazili u mnohem lépe situovaných jihomoravských domkařů, než byli ti haličtí, na nezájem. A pokrokářští Jaroslavičtí by dodali, že ony modernizační aktivity stejně nevycházely z hraběcích hlav, nýbrž že ideovým motorem hraběcích držav byl jejich vrchní administrátor Leopold Quaiss (1823-1902), výrazná postava zdejšího hospodářského a veřejného života (kupř. založil i terasové vinice na Lampelbergu u zaniklé obce Ječmeniště).
Polský zájem o rodinu Hompeschů nás tak přivedl k dalšímu rozměru jaroslavické minulosti a umístění tabulky na jejich hrobce v neděli 11. května 2008 za přítomnosti rudnických harcerů, resp. skautů není jen aktem holdu Rudnických, ale vybízí i jaroslavické patrioty k uchopení rudnicko-jaroslavické minulosti a rozvíjení nově objevených vztahů i v budoucnosti. Rudničtí strávili v Jaroslavicích několik dní, aby poznali místo, odkud jejich dobrodinec pocházel (Ferdinand se tu narodil i zemřel). V onu neděli byli provedeni majitelem jaroslavického zámku dr. Hochfellnerem po bývalém hompeschském jmění, vzdali hold hraběti na hřbitově a den uzavřeli nad sklenkou vína. A jaroslavické jim chutnalo!
Martin Markel
Další informace a foto Ruperta Pokornyho převzaty z https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Hompesch-Bollheim
Žádné komentáře:
Okomentovat